Nevidomý sportovec, který sám pomáhá

62 | 12 min

Občas se stane, že osud si s člověkem pohraje a připraví mu, jak se říká, pořádnou nálož. Ondřej Zmeškal přišel o zrak. Na život ale nezanevřel a svou situaci vzal jako výzvu. Stal se z něj úspěšný profesionální vrcholový sportovec, spisovatel a mecenáš. Osobnost, která pokořuje jednu překážku za druhou a pomoc druhým je jí vlastní.

Se sportovcem Ondřejem Zmeškalem jsme se setkali v rámci pracovního setkání EuroPainClinics. Jeho inspirativní přednáška plná upřímných slov, silných příběhů a zážitků, dechberoucích videozáběrů a okořeněná jemným humorem nás všechny vzala za srdce.

Obtíže se zrakem provázely Ondřeje už od narození. Stále však viděl, mohl se víceméně věnovat běžným činnostem, vystudoval, snil o tom stát se sportovcem. Zlom, kdy se vše ponořilo do tmy, nastal v jeho dvaceti letech. Ve věku, kdy jeho vrstevníci stáli před rozletem do života, aby si užívali všechny jeho možnosti, Ondřej musel začít hledat své místo v životě jako nevidomý. Prošel si nelehkým obdobím, ale rozhodl se nevzdat. Díky podpoře rodiny, blízkých a kamarádů našel svůj smysl života v tom, po čem vždy toužil – ve sportu. Počáteční „domácí“ běhání v doprovodu psího parťáka se záhy změnilo v běh s kamarády jako traséry a jeden běžecký závod střídal další. Naběhané kilometry ale najednou „nestačily“, a tak se Ondřej jako milovník sportovní disciplíny triatlonu pustil i do tréninku tandemové jízdy na kole a plavání. Díky své vytrvalosti se dostal až na vrchol – jako účastník nejnáročnějších světových sportovních závodů, ve kterých stanul většinou na nejvyšším stupni vítězů!

Ondřejova barvitá přednáška nás provedla průřezem největších úspěchů a obdivuhodných sportovních výkonů posledních let. Hned v úvodu nás „vzal s sebou“ prostřednictvím videonahrávky do Číny, kde se v roce 2016 vlastně začala psát historie jeho kariéry v extrémních závodech. Zde jej čekal více než 40kilometrový maraton na Velké čínské zdi, který úspěšně absolvoval, a my jsme jen mohli smeknout klobouk před jeho náročným výkonem umocněným i velkou „pikanterií“ v podobě zdolání okolo pěti tisíc schodů, kdy žádný nemá stejnou výšku.

Maraton na Velké čínské zdi

Před dvěma lety se svět potýkal s pandemií, Ondřej ale rozhodně nezahálel a se svým týmem připravil další originální projekt. Projekt, který v závodění handicapovaných sportovců neměl a dosud ani nemá obdoby. Jako první nevidomý sportovec na světě úspěšně zajel, na tandemovém kole v doprovodu svého traséra, celou trať prestižního světového cyklistického závodu Tour de France, která měří téměř tři a půl tisíce kilometrů!

Prestižní cyklistický závod Tour de France

Letos se Ondřej zúčastnil polovičního závodu Ironman (závody se skládají z plavání na 1,9 km, jízdy na kole v délce 90 km a trasy 21 km běhu) ve finském Lahti, kde se stal mistrem světa ve své kategorii a druhým nejlepším v celkovém pořadí všech handicapovaných závodníků. 

Lahti, mistrovství světa v závodu poloviční Ironman

Ještě o několik měsíců dříve se vydal pokořit extrémní závod Norseman, který je považován za vrcholný dlouhý triatlon planety. Závodníci se probíjejí náročnou trasou norské krajiny, která nikomu nic nedaruje v žádné z disciplín – maratonském běhu, jízdě na kole a plavání ledovým norským fjordem, do kterého je navíc nutné skočit z šestimetrové výšky trajektu! Ondřej se stal mistrem světa v parakategorii tohoto závodu, a navíc držitelem prestižního černého trikotu pro nejlepší závodníky-Norsemany.

Norseman, mistrovství světa v extrémním triatlonu

Ondřejův život však nedoprovází jen touha pokořovat jednu sportovní metu za druhou. Jeho obrovská vnitřní síla ho navíc přivedla k charitativní činnosti. Sám, ač nevidomý, se aktivně podílí na pomoci dětem se zrakovým postižením či jiným handicapem. Díky svým aktivitám spolupracuje s řadou organizací, jako je nadační fond Českého Rozhlasu Světluška, a při svých závodech vyhlašuje sbírky, jejichž výtěžky věnuje dětem na pořízení zdravotních pomůcek nebo k zajištění jejich sportovních a zájmových aktivit. Ve spolupráci s Nadací Leontinka uskutečnil charitativní štafetový „běh poslepu“ v délce šesti set kilometrů napříč Českem, ke kterému se hojně připojila i široká veřejnost. Každý z těchto projektů je tak opravdovým darem i radostí z dobře odvedené práce. Nejen za to mu patří velký potlesk!

O tom, co Ondřeje motivuje a kam dále ve sportu i v životě směřuje, jsme si společně povídali po ukončení přednášky.

Ondřeji, Váš příběh a to, co jste dokázal, je víc než obdivuhodné. Kde berete všechnu tu sílu a energii?

Část toho všeho je asi moje osobní povaha. To, že je člověk optimistický. Snažím se být optimistický a přistupovat tak ke všem věcem. Možná proto bylo pro mě i jednodušší se s mým handicapem vyrovnat.

Postupně ztrácet zrak, to muselo chtít velkou sílu se s tím poprat.

Ten rok byl samozřejmě náročný. Všechno je najednou jinak. Člověk se lituje, nechce nikam chodit, nechce nic. Přijde o spoustu věcí. Vlastně o 90 % informací, které zrak dává, a najednou je nemá. Jedna věc jsou ale informace, druhá samostatnost. To je asi to nejtěžší, co mi chybělo. Najednou se nemůžete jen tak zvednout, „prásknout dveřmi a utéct“. (smích)

Velkou roli tedy hraje i trpělivost a disciplína vůči sobě.

Záleží na osobnosti člověka s handicapem – každý se s tím vyrovnává po svém. Je to hlavně o tom optimismu. Mám svého kouče Honzu Mühlfeita, u kterého jsem dělal osobnostní test, abych věděl, jak na tom jsem. Ve škále míry talentů, které člověk má, se u mě ukázalo, že já právě vysokou míru optimismu mám. To je to, co mě hodně „vytáhlo“.

Ondřej Zmeškal, profesionální nevidomý sportovec

Vy jste se rozhodl, že půjdete cestou sportovních výzev. Před Vámi je třeba nový projekt lyžování. Co Vás v tomto nejvíc žene dál?

Zkoušet nové věci. Je fajn, když člověk zkouší nové věci, posouvá si hranice, sleduje, co zvládne, může zažívat pořád něco nového… I když třeba Tour de France bych dnes už znovu nejel. Raději bych si vymyslel něco jiného, od čeho zase člověk neví, co čekat.

Takže akce neopakujete, ale raději jdete dál.

Jedu závod, triatlon, ale už vyhlížím další projekt. Teď máme třeba v plánu zkusit zajet etapový závod, ale nově na upraveném tandemovém horském kole. Jsou to čtyři ostrovy v Chorvatsku, takže v náročném terénu.

Co Váš tým, který Vás doprovází?

Jsem obklopen stabilním týmem kamarádů včetně mé partnerky Péti, kteří mi pomáhají, trénují se mnou a rozebírají všechny náležitosti k závodům.

Krásná je myšlenka, že sám s handicapem pomáháte handicapovaným dětem. Děláte projekty s dětmi společně?

Pokud se objeví zajímavá výzva, která by mohla zaujmout veřejnost, aby ta sbírka zafungovala, dělám projekty sám se svým týmem, partnerkou, kamarády, kteří se chtějí podílet. Hlavně se snažím pomoci samotným projektem a sbírkou. Když jsme třeba měli premiéru dokumentu Tour de France ve tmě, dražili jsme fotky ze závodu, dražil jsem i svůj dres, a také tento výtěžek jsme poskytli jednomu klučinovi na vozík.

Ondřej Zmeškal se svým týmem, Tour de France

Zbývá vám vůbec ještě čas na něco jiného než na sport?

(smích) Ano, na Péťu. No, nebudu nic zastírat, je to náročné. Příprava na závod trvá půl roku až rok.

Ale přece jen – nějaké zájmy a koníčky, prozradíte?

Jsem vystudovaný zahradník a jsem bonsaista. Proto jsem vlastně šel na zahradnickou školu. Bonsaistika mě uchvátila už na základní škole. Na střední jsme pak chodili na různé výstavy a od té doby se tomu věnuju. Jednu dobu jsem jich měl opravdu hodně, teď mám asi jen dvacet velkých bonsají. S pomocí kamaráda, který je velký bonsaista, jsem se to snažil přizpůsobit tak, abych tomu, vzhledem k nedostatku času, nemusel věnovat už tolik námahy a intenzity, ale aby mě to pořád bavilo.

Když se vrátíme ke sportu, co říká vaše tělo na takovou extrémní zátěž? Cítíte už nějaké „neduhy“?

Co se týká regenerace – masáže, fyzioterapie, vím, že tam bych mohl určitě trošku přidat. (smích) Musím to zatím zaklepat. Ale třeba na posledním maratonu v Aténách, který jsem běžel, tam ty nohy fakt pálily a bolely. (smích)

Kterého  ze svých výkonů si vážíte nejvíc?

To je těžká otázka. Závody jsou super. Ale to, čeho si nejvíc považuji, je ta cesta. To, že můžu být pořád na té cestě a dělat, co mě naplňuje. Každý vrchol, každý závod je něčím specifický. To, že se někomu pomohlo, že jsem zažil něco zajímavého – všechno má něco do sebe. Proto asi nejhezčí je ta cesta, kterou jdu, a díky tomu můžu dělat to, co mě baví.

Jedna osobní otázka, čeho byste si přál soukromě dosáhnout?

Tak…další maraton… v rodině. (obrací se na partnerku a smích) To budu možná ještě říkat – „zlatá Tour de France“! (smích) Takže rodina, další závody, další projekty, které mám v hlavě. Uvidíme, kam nás to zavane.

Vám hodně pomáhá humor…

Určitě. Ono totiž nic jiného nezbývá než se tomu, nebo aspoň některým věcem, zasmát.

Nedávno jste vydal i novou knihu.

Ano, je to ze závodu Tour de France. Knížka je v prodeji a mám ji i v e-shopu na mých webovkách. Zachycuje průběh závodu a je tam i něco z minulých akcí. Z každého svého největšího závodu jsem se vždycky snažil něco napsat a to psaní mě baví. Člověk se vypíše ze zážitků a zároveň si zpětně může připomenout spoustu věcí.

Děkujeme, Ondřeji, za Vaši skvělou přednášku a příjemný rozhovor. Přejeme Vám pevné zdraví, mnoho dalších skvělých úspěchů ve sportu a hodně spokojenosti v životě.

Úspěchy, příběhy a záznamy ze závodů, knihy a mnoho dalšího najdete na webových stránkách Ondřeje Zmeškala, které rozhodně navštivte! www.ondrejzmeskal.cz

Text: Mgr. Dagmar Bílková
Foto: archiv Ondřeje Zmeškala
archiv EuroPainClinics