Příběhy našich pacientů: „Věřila jsem, že může přijít pozitivní změna“

19. 2. 2019

Chronická bolest zad je limitujícím faktorem v životě každého, koho postihne, tím spíše, jde-li o aktivního člověka s celou řadou zálib, ke kterým je zkrátka potřeba „být fit“. Najít rychlé a účinné řešení pro léčbu svojí dlouhodobé bolesti zad bylo pro paní Pavlu Kadlecovou hlavním impulzem svěřit se do péče specialistů Kliniky miniinvazivní a endoskopické léčby zad EuroPainClinics v Praze. O svoji osobní zkušenost s léčbou na klinice se nyní dělí v otevřeném rozhovoru.

Kdy se u Vás bolest zad poprvé projevila a jak dlouho toto období spojené s bolestí trvalo?
Bolest zad, resp. lumbální (bederní) páteře a třísla se začala projevovat zhruba před čtyřmi roky. Asi tak na podzim roku 2017 jsem pociťovala nesmírnou bolest v pravé kyčli, třísle a předním stehně. Od poloviny roku 2018 nastala progrese. Občas, zejména při delší chůzi, jsem „tahala PDK“, tedy pravou dolní končetinu. Vzhledem k tomu, že se věnuji turistice, kde se předpokládají náročnější túry a výšlapy, musela jsem ubrat ve výkonech. Když se vyjádřím přesněji a lépe, nemohla jsem si delší chůze dopřát. Bolest a „pajdání“ to nedovolovaly.

Co bylo příčinou Vaší bolesti zad? Jakou léčbu jste nejprve vyzkoušela?
Příčinou mojí bolesti zad je zúžení páteřního kanálu a výhřez meziobratlové ploténky, který dlouhodobě tlačí na kořen nervu. Léčila jsem se nejprve tak, že jsem používala masti, zkoušela jsem Priessnitzův zábal, absolvovala jsem magnetorerapii, masáže, cvičení. Snažila jsem se dodržovat klidovou terapii a vyhnout se přetěžování nebo prochladnutí.

Jak bolest zad ovlivnila Váš život, v čem Vás nejvíce omezovala?
Bolest ovlivnila zejména psychiku. „Pajdání“, tahání nohy za sebou mne trápilo víc než bolest samotná. Jak jsem se již zmínila, musela jsem omezit aktivity, pokud šlo o turistiku, zkrátit trasy anebo zpomalit chůzi. Často jsem musela výšlap vzdát úplně. Rovněž tak jsem měla omezený výkon ve stolním tenisu. Byť ho hraji rekreačně, nemohla jsem jej hrát naplno, pouze pár minut a dávat pozor pomalu na každý pohyb. Plavání šlo provozovat zcela bez omezení. Myslím, že je to dobrá aktivita na nemocná záda, ovšem je třeba také dodržovat jistá pravidla vzhledem ke krční páteři.

Odkud jste se dozvěděla o klinice EuroPainClinics a proč jste se rozhodla ji navštívit?
Kliniku EuroPainClinics objevil můj manžel a jsem mu za to ohromně vděčná. Poté jsem sama začala studovat jejich webové stránky a celkem detailně se informovala o všem, co tato klinika nabízí. Jakou léčbu, jaké výkony, kdo je provádí apod. Jelikož jsem za sebou měla různá vyšetření a léčbu prakticky žádnou nebo ne tak účinnou, rozhodla jsem se pro kliniku.

Co Vás na léčbě zaujalo, měla jste již předem informace o miniinvazivní a endoskopické léčbě zad?
Informace o léčbě zad na klinice jsem si přečetla na webu kliniky. Důvodem rozhodnutí byla jistá naděje, že může nastat pozitivní změna. Důvodem byla určitě také zvědavost. Přečetla jsem si recenze pacientů a ty rozhodnutí nejen posílily, ale také uspíšily. Je nutné předem vyplnit dotazník, dodat potřebné materiály – o dosavadní léčbě, výsledky magnetické rezonance, zprávy od neurologa, ortopeda a jiných odborných specialistů. Poté jsem mohla být kontaktována a byl mi nabídnut termín konzultace.

Jaký typ zákroku jste v EuroPainClinics podstoupila a jaký jste měla z vlastní léčby pocit?
Podstoupila jsem prozatím dvě ošetření injekčním podáním léčiva, a to nervového kořene a SI kloubu coby příčin bolesti. Léčba není nijak bolestivá. Já osobně jsem ji nevnímala už jen proto, že při zákroku lékař i asistentka v pravou chvíli sdělí, jaký krok podniknou. Člověk se tak nemusí bát toho, „co přijde“. Moment překvapení může být nepříjemný jak po psychické, tak i fyzické stránce.

Kteří z lékařů Vám v EuroPainClinics poskytovali léčbu a péči? Byla jste spokojena s jejich přístupem a celkově s péčí na klinice?
Konzultace, léčbu i péči mi poskytuje nesmírně laskavý, erudovaný, empatický pan doktor Tirpák. Stoprocentní péči, zájem, vstřícnost mi rovněž poskytují sestřičky, recepční, asistentky. Jsou milé, jednají rychle a profesionálně. Celý personál by mohl sloužit jako vzor tam, kde taková péče chybí. Je veliké plus pro pacienta, pokud se s takovými lidmi setká a je v jejich péči.

Získala jste po zákrocích a máte i nyní od lékařů a sester všechny potřebné informace a doporučení k tomu, aby se Váš zdravotní stav udržel?
V kontaktu s klinikou jsem stále. Poskytuje i něco navíc, s čím se pacient nesetkává, případně jen sporadicky. Sestřička po výkonu druhý den zavolá a zajímá se o stav, zda bolest ustupuje, zda je vidět nějaké zlepšení. To se opakuje po uplynutí dalších čtyř dnů a pak ještě zhruba po deseti dnech. Údaje o mém momentálním stavu si sestra zaznamenává do karty pacienta. Takové jednání shledávám jako velmi pozitivní. Už jen pro dobrý pocit, že má klinika skutečný zájem o pacienta a jeho stav po zákroku.

Na co se nyní, se zlepšením svého zdravotního stavu, nejvíce těšíte?
Těší mne, že své aktivity mohu provozovat bez omezení. Pohyb mi nyní zase přináší radost, protože nepajdám. Bolest je menší a spíš nárazová. Předtím jsem trpěla bolestí větší a byla některé dny nepřetržitá.

Prozradila byste nám něco blíže o sobě – co se týká Vašeho povolání, koníčků, čím se ráda zabýváte, jaká aktivita Vám dělá radost?
I když jsem již seniorka, mám stále mnoho zálib a aktivit. Ze sportovních aktivit jmenuji plavání, cvičení na velkém míči, stolní tenis, turistiku. Ráda čtu, navštěvuji divadla, koncerty, cestuji a v neposlední řadě ráda píši eseje a povídky. Mluvím dvěma cizími jazyky. Nyní studuji španělštinu.

Vzkázala byste něco ostatním lidem s bolestmi zad, které třeba důsledně neřeší, nebo nevědí o všech možnostech, kde získat informace?
Lidem, kteří mají problémy se zády a trápí je bolest, bych určitě poradila, aby se obrátili na kliniku. Lidé jsou většinou po nezdařených léčbách apatičtí a zbytečně se vzdávají. Je třeba stále hledat dál pomoc. A tak, jako já, najít ty správné odborníky, kteří chtějí a umí pomoci.

Děkujeme za rozhovor, přejeme pevné zdraví a mnoho dalších zdolaných kilometrů!

  

Paní Pavla Kadlecová se členy týmu kliniky EuroPainClinics Praha: MUDr. Róbert Tirpák, FIPP, ošetřující lékař a vedoucí lékař kliniky EuroPainClinics Praha (foto nahoře),
hlavní sestra Dagmar Taschnerová, sestra Gabriela Bouchnerová a klinická koordinátorka Adéla Slabiňáková (zleva)
Foto: archiv paní Pavly Kadlecové