Bolesti zad provázejí paní Jaroslavu Slanou z Jesenicka osm let. Její zdravotní stav by se dal obrazně popsat jako „na houpačce“ – období, kdy se cítila lépe, střídaly chvíle, kdy se bolesti zad znovu vracely. Než našla pomoc v EuroPainClinics, prošla různými vyšetřeními i léčbou. Přesto se nevzdává a dělá vše pro to, aby si úlevu od bolesti zad udržela co nejdéle. O svůj příběh se podělila v našem rozhovoru.
Když se vrátíme na začátek, kdy Vás bolesti zad začaly trápit?
Začalo to před osmi lety, kdy mi zjistili výhřez ploténky L4. Snažila jsem se bolesti zad řešit klasicky, byla jsem na neurochirurgii. Pořád jsem ale slyšela, že to není na operaci. Pak se můj stav hodně zhoršil. Prakticky jsem na měsíc ochrnula na půl těla, necítila jsem ruku ani celou nohu. Chvíli jsem byla i na vozíku. V nemocnici nakonec rozhodli, že mě budou operovat, a dokonce dříve, než bylo původně plánováno. Na operaci jsem tak čekala asi půl roku. Od té doby mi zůstal mírně poškozený nerv v noze.
Víte, co bylo tou původní příčinou Vašich potíží?
Myslím si, že se přetěžuji. Od osmnácti let jsem dělala fyzicky náročné práce. Přenášela jsem těžká eurookna, pracovala jsem jako švadlena, což bylo náročné na dlouhé sezení, jako pradlena i uklízečka. Pořád tam bylo nějaké přetížení. Pro svůj zdravotní stav mám přiznaný invalidní důchod druhého stupně. Teď mám práci, která mě moc baví – pracuji jako mistrová v chráněné dílně, kde jsem také pořád v pohybu.
Jak jste své obtíže ze začátku řešila?
Po první operaci mě dlouho udržovala ve formě jóga. Pak jsem ještě podruhé otěhotněla – k osmnáctileté dceři mám ještě čtyřletou holčičku. V těhotenství se páteř zase změnila, potom přišla zátěž s miminkem… Pak už mi ani jóga nepomáhala a po čase se vrátily problémy a bolesti. Občas jsem chodila na rehabilitace nebo na obstřik, ale jinak se to moc neřešilo.
Jak jste se dozvěděla o EuroPainClinics a proč jste se rozhodla pro léčbu u nás?
S vaší klinikou jsem se setkala asi před dvěma lety na Facebooku. Do té doby jsem o vás nevěděla. Přečetla jsem si všechny recenze a komentáře pacientů a řekla jsem si, že to také zkusím. Poslala jsem svoje lékařské zprávy od neuroložky a magnetickou rezonanci. Během týdne se mi z kliniky ozvali a asi do měsíce jsem dostala termín první návštěvy. To bylo opravdu rychlé. Jinde bych totiž čekala určitě půl roku, a to bych s mými bolestmi už nezvládla. Pak to ale mělo ještě jiný vývoj.
Co se přihodilo?
Jeden večer jsem ještě byla na józe a všechno bylo v pořádku. Druhý den ráno jsem se ale probudila a nemohla jsem se předklonit. Nejdřív jsem se to snažila sama zvládnout – v práci jsem si třeba místo předklonu dřepla, když jsem něco potřebovala, a podobně. Po nějaké době už jsem si ale nemohla ani sednout a pak jsem přestala cítit malíkovou a vnější hranu chodidla. To jsem řešila s paní neuroložkou, dostala jsem obstřik, ale tím to skončilo.
Ještě asi měsíc jsem „nějak“ fungovala doma i v práci. Pak jsme odjeli na dovolenou na Moravu. Tam po dvou dnech přišly tak silné bolesti celé nohy, že jsem brečela. Nemohla jsem chodit, ležet ani stát. Musela jsem do místní nemocnice, kde jsem dostala další obstřik, který mi nepomohl. Takže hned další den jsme odjeli domů. Protože už jsem měla domluvený termín první návštěvy v Olomouci, cestou jsem na kliniku zavolala a zeptala se, jestli by mě náhodou nemohli vzít dříve. Sestřička byla moc příjemná a domluvily jsme se, že můžeme přijet. Paní doktorka Skálová mě přijala, vyšetřila, hned provedla výkon a dostala jsem léky, abych zvládla cestu domů. Sestřička mi pak každý den volala a kontrolovala, jak se cítím. Tak to pokračovalo až do doby, než jsem asi za měsíc dostala termín na endoskopický výkon do EuroPainClinics v Brně. Mezitím jsem ještě skončila v nemocnici, kde mi udělali magnetickou rezonanci. Ukázalo se, že mám výhřez L5/S1, který se musel řešit. Objednali mě i na konzultaci, ale tu jsem odvolala, protože jsem už měla domluvený termín na výkon v Brně.
Jak probíhala Vaše léčba v Brně a jak jste byla spokojená?
Nakonec jsem byla operovaná dvakrát během jednoho týdne. Po prvním výkonu se mi totiž výhřez udělal znovu (tzv. reherniace – opětovný výhřez ploténky, který může vzniknout až u 10 % pacientů po operaci – redakční pozn.). Myslím si, že to mohlo souviset s převozem sanitkou. Tehdy bylo u nás po povodních a silnice byly ve špatném stavu. Kvůli dalším obtížím jsem nakrátko skončila i v nemocnici. Vzápětí jsem se ale vrátila zpátky do péče EuroPainClinics a podstoupila reoperaci. Operoval mě pan doktor Adam. V Olomouci i v Brně jsem zažila krásný přístup lékařů i sestřiček, opravdu můžu jen chválit.
Zlepšil se Váš stav po výkonech? Jak se cítíte dnes?
Po druhé operaci jsem se cítila mnohem lépe, bolesti ustaly. Začala jsem rehabilitovat a postupně se vracet do formy. Po nějakém čase jsem na doporučení mojí neuroložky odjela i do lázní. Tam se mi z nějakého důvodu bohužel zhoršil stav zad i nohy, u které už vlastně necítím malíkovou hranu. Proto jsem letos v lednu a únoru v EuroPainClinics v Brně a Olomouci podstoupila ještě dva výkony pomocí katetru v analgosedaci. Od té doby byla záda opravdu „super“. V poslední době mě začala zase trochu pobolívat. Aktuálně jsem v kontaktu s klinikou a lékaři řeší další postup, ale zatím nemám termín. Vím ale, že kdyby se můj stav zhoršil, můžu se na kliniku znovu obrátit. Noha už lepší není, ale to mi říkali i lékaři.
Kdo Vám byl největší oporou ve chvílích, kdy bylo nejhůře?
Určitě moje dcery, ty jsou na prvním místě! Velkou oporou mi byla a dodnes je sestřička Kateřina z olomoucké kliniky. Často jsme si volaly a psaly, psychicky mě hodně podpořila, i když jsem byla v lázních a prožívala těžké osobní chvíle.
U nás chodím na rehabilitace, zkouším i akupunkturu. Zkouším všechno, aby mi bylo líp, protože je to pro mě důležité. Ráda bych tady byla pro své dcery, abych se o ně mohla naplno starat. Chtěla bych zase trochu sportovat. Ráda jsem jezdila na kole, lyže – můj největší koníček – jsem musela odložit, ale doufám, že mi zůstane alespoň plavání, jóga a nějaké cvičení.
Co Vám dnes dělá radost a na co se těšíte?
Největší radost mi dělají moje děti. To je radost i starost zároveň. (smích) Těší mě také nová karbonová ortéza, kterou jsem si vyhledala díky mojí rehabilitační sestřičce. Je pružná, dobře mi na noze sedí a pomáhá mi při chůzi. Věřím, že budu zase normálně fungovat doma i v práci, a že budu vyrážet s dcerami do přírody, na túry. Díky ortéze už jsem si zkusila kolo i lehčí procházky do kopečků tady u nás a jde to, takže jsem spokojená. Možná mě teď ta záda pobolívají i z toho jiného, kvalitnějšího pohybu, který mám díky ortéze, než jaký jsem měla před ní. Věřím, že se to zase brzy srovná.
Děkujeme, že jste se s námi podělila o svoji osobní zkušenost. Přejeme Vám, aby Vám dobrý zdravotní stav vydržel co nejdéle a abyste si mohla v životě naplno užívat vše, co máte ráda.
